Kulturní Barbarka

Jak se víra projevuje v životě každého z nás? Jak se vypořádat s tím, když naše naučená přesvědčení přestanou odpovídat realitě?

Víra, v jakékoliv podobě, patří k základním pilířům života. Od starověkých civilizací až po dobu postmoderní nás určitá podoba víry provází v každodenním dění. Ať už vírou chápeme náboženství, politickou ideologii, či důvěru v to, že všechno dobře dopadne.

Dá se říct, že i ten nejzarputilejší ateista něčemu věří. Stěží se mezi námi najde někdo, kdo by nikdy nepronesl větu začínající souslovím „Věřím, že…“.

Věřit se dá třeba tomu, že v životě budeme úspěšní, že si najdeme fajn práci, že v obchodě budou banány v akci, nebo, že o víkendu konečně vysvitne sluníčko.

Tato víra či naopak nedůvěra nás provází už od narození.

Já sama jsem byla odmala vedena ke křesťanství a víra je to, co mému životu vždy udávalo jistý směr. Jako křesťanka, která vyrostla v křesťanské rodině a v církvi jsem si uvědomila, že mám kolem sebe vytvořenou jistou bublinu a nasazené určité brýle, jimiž vnímám sebe i vše kolem.

My všichni jsme se naučili vidět okolní svět i sami sebe optikou toho, v čem jsme vyrostli, co jsme slyšeli, a co jsme nakonec přijali jako pravdu. 

Jedná se samozřejmě o zcela přirozený proces.

Nicméně problém nastává když nám ty naše brýle brání vidět i do očí bijící nesrovnalosti či rovnou lži, týkající se našeho přesvědčení o světě, o druhých, o Bohu i o nás samotných.

Jakmile tedy začneme vnímat, že v našich vztazích, v naší sociální bublině a v našem světě je nějaký opakující se problém, který se nás bytostně dotýká, je na místě pátrat po příčině a nebát se začít u sebe.

Nakonec možná zjistíme, že ty brýle, co jsme měli celou dobu na očích, už jsou pořádně zanesené a je na čase je vyměnit.

Když se víra rozplyne

Co se stane, když přesvědčení, která jsme přijali a byli jsme v nich vychováni, začnou ztrácet svůj smysl?

V tuto chvíli nás čeká proces, který můžeme označit slovem dekonstrukce.

Pojem „dekonstrukce“ v oblasti filozofie a literatury vznikl ve druhé polovině 20. století a je spojen především s francouzským filozofem Jacquesem Derridou. Derridův koncept dekonstrukce se snaží odhalit předsudky a předpoklady, které jsou zakotveny v klasických filozofických systémech a textech, a zpochybňuje jejich jednoznačnost a stabilní význam.

Jednoduše řečeno je dekonstrukce způsob, jak zkoumat svou víru a přesvědčení, který nám pomáhá vidět, že svět není tak černobílý, jak se nám může zdát. Pomáhá nám lépe porozumět, jak jsou složité myšlenky, texty nebo koncepty, a ukazuje nám, že neexistuje jen jedna správná interpretace.

Tento proces dekonstrukce víry je důležitou součástí osobního a intelektuálního růstu, ale může být také zdrojem zmatku a dokonce i bolesti.

Přichází v situacích, kdy vidíme rozpory v náboženských textech, nebo když se naše morální přesvědčení dostávají do konfliktu s každodenní realitou. Tento střet pak vede k ne vždy příjemným otázkám a pochybnostem.

Proč dekonstruovat svá přesvědčení?

Dekonstrukce víry není pouhou rebelií proti etablovaným normám, ale spíše snahou o integritu a pravdivost. Je to proces, který nás vede k hlubšímu porozumění sobě samým a světu kolem nás. Může být příležitostí k uvědomění si našich vlastních hodnot a přesvědčení, a k tomu, abychom je posoudili z nové perspektivy.

Zápas s nejistotou

Jak již bylo zmíněno, dekonstrukce víry může bolet. Nejistota, která nás obklopuje, když se naše pevná přesvědčení rozplývají, nezřídka působí úzkost a strach. Často se uprostřed tohoto procesu můžeme cítit ztraceni a bez opory, na kterou jsme byli zvyklí (třeba když se rozhodneme opustit církev). Strach z nejistoty je přirozený, ale může nás také ochromit a bránit nám v růstu. Nicméně právě v těchto temných chvílích se otevírá prostor pro růst a transformaci. Je proto důležité se strachu postavit a přijmout jej jako přirozenou součást tohoto procesu. Zároveň se nebojme hledat podporu a porozumění od ostatních, kteří si prošli podobnými zkušenostmi.

Cesta k autenticitě

Dekonstrukce víry nemusí být šikmou plochou k totálnímu relativismu. Spíše je to začátek nového putování k pochopení sebe sama a světa kolem sebe. Přináší nám možnost vytvořit si své vlastní přesvědčení na základě hlubšího pochopení a vlastních zkušeností. Je to cesta k autenticitě a osobní svobodě.

Závěrem

Dekonstrukce víry rozhodně není jednoduchý proces, který si vybíráme jen tak z rozmaru. Ačkoli může být bolestivá a plná nejistoty, přináší nám také možnost objevení nových horizontů a osobní svobody. Je to především cesta vedoucí k pochopení sebe sama a světa kolem. Proces dekonstrukce nám v konečném důsledku umožňuje stát se skutečně svobodnými a autentickými jednotlivci, jejichž víra není povrchní, ale skutečně hluboká.

Ačkoli se o České republice tvrdí, že patří mezi nejateističtější země, tak křesťanské kořeny se jí upřít nedají. Podle statistiky z roku 2021, kterou poskytla Agentura STEM/MARK, se v Česku přibližně 18% populace identifikuje jako věřící.

I přesto, že toto číslo není velké, mám za to, že víra, jako koncept, je blízká nám všem. Věřím, že každý někdy v životě zažije chvíli, kdy jeho hluboké vnitřní přesvědčení o čemkoli, dostane na frak a musí se tomu nějak postavit.

I proto jsem se rozhodla začít psát a také vám (a sobě) pokládat otázky, protože to, co mě na církvi někdy mrzí je fakt, že některé velice oprávněné a logické otázky buď ignoruje, nebo na ně nabízí jednotvárné odpovědi typu: protože to tak v Bibli prostě je, protože to Bůh říká…

Chci uznat, že na některé otázky jednoznačné odpovědi nenajdeme a myslím, že ani nepotřebujeme „vědět všechno“. Nicméně nechci být lhostejná k otázkám svého okolí, které jim nedávají usnout a třeba se je bojí vyslovit, protože by někdo mohl říct, že jsou moc kontroverzní.

Pojďme se o tom bavit a hledat spolu.